US článek z roku 1950
US_článek z roku 1950:
„Standartenführer Joachim Peiper, sloužící v řadách Leibstandarte Adolf Hitler, typický představitel nejtvrdšího vojska na světě – německých Waffen SS, si odpykává v landsberské věznici svůj zasloužený doživotní trest za válečné zločiny. Tento skalní nacista a ocelově pevný voják byl ovšem také skvělým velitelem SS. Nebyl to právě on, kdo pod Charkowem přispěchal se svojí bojovou skupinou na pomoc 320. pěší divizi wehrmachtu? Nedosáhl tento už vynikajících bojových výsledků při taženích v Polsku i na Východě? A nebyl také bezpochyby jediným mužem ve Třetí říši, který bych schopný uskutečnit Hitlerův plán útoku na Ardeny a uvést Spojence ve zmatek? Bitva v Ardenách byla Peiperovou hvězdnou hodinou.
Dnes si však Joachim Peiper v cele jistě živě vybavuje svoji akci kolem 320. pěší divize a souboj s praporem Rusů na lyžích, kteří obsadili blízkou vesnici a odřízli Němcům cestu. Peiper však přijel, zavelel, jeho tanková kolona sjela ze silnice a vesnici obklíčila. Boj to byl nelítostný, tvrdý a krátký; většina Rusů padla na místě, kde stála.
V polovině roku 1942 už byl Peiper sturmbannführerem, v roce 1943 už v hodnosti obersturmbannführera velel 1. obrněnému pluku SS. Dostal Železný kříž a prodělal nejen křest bojovým ohněm, přesto v něm zůstávalo něco z malého chlapce, který měl z války radost. Válčit však znamenalo velet, mít na povel mladé a svěží tváře, takové, jaká byla před mnoha lety i tvář Peiperova.
Když se ve dnech ardenské ofenzívy podíval Joachim Peiper do zrcadla, aby zkontroloval, zda má stále tak krátké vlasy, jak to vyžadovaly přísné předpisy Waffen SS, zíral na něho ze zrcadla obličej starého a vyžilého muže, přestože mu bylo teprve 29 let. Hrdinské činy na něm zanechaly stopy. Nebo to byl sníh a led ruských zim? Joachime Peipere, stal ses hrdinou, když jsi v čele 1. obrněného pluku pronikal hluboko do nepřátelských linií a cupoval ruské Ivany na mraky. Zničil jsi 4 ruské divize – přes 100 tanků a 76 protiletadlových děl. Násilí a smrt Tě doprovázely na každém kroku a ty ses naučil nebrat na vědomí stále silnější strach z omrzlin a z oslepnutí. Ten Železný kříž jsi nedostal proto, aby sis ho pověsil na vánoční stromeček. Za masakr u Malmédy budeš pykat do konce svých dnů.“
