Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krabat a Ottfried Preussler

16. 2. 2008

Obrazek

Jméno Krabat pochází z německého slova Kroate (Chorvat).

Krabat pocházel z velmi chudé rodiny.Ujal se ho pastor se svou ženou a nutil ho mýt si ruce a mluvit spisovnou němčinou (zásadní chyba ve výchově)!!!Krabat se tedy (cca 13-14 let) dal na potulku.

Toulal se po kraji s partou dalších "toulavých bratrů".V období Tří králů se mu několikrát ve snu zdálo , že má příjít do mlejna na Blatech (zásadní sen)!!! Když se pak probudil, spatřil na trámu ve stodole jednookého havrana (Mistr).Rozhodl se tedy mlýn na Blatech(Černý Chlumec)vyhledat (udělal to dobře).

Kapitola "První rok "

Krabat vyhlížel mlýn. Po silnici kráčel starý muž s otýpkou chrastí: toho se zeptal.

"Ve vesnici žádný mlýn nemáme,"dostalo se mu odpovědi.

"A v okolí?"

"Jestli myslíš tamten......." ukázal staroch palcem přes rameno.

"Na Blatech, u Černé Vody, tam je jeden.Ale ..." zarazil se ,jako by už řekl příliš mnoho. Krabat se vydal směrem, který mu stařec ukázal.

Po několika krocích ho stařec vzal za rameno.

"Co je ? " zeptal Krabat. "Chtěl jsem tě varovat, hochu. Vyhni se Blatům a mlýnu na Černé Vodě.Není tam bezpečno..."Krabat na okamžik  zaváhal,ale potom se vydal dál svou cestou¨.

Krabat zaklepal na dveře od mlýna. zaklepal jednou,dvakrát :uvnitř se nic nepohnulo.Krabat zabušil potřetí : a opět nic. Zkusil tedy stisknout kliku: dveře šly otevřít, nebyly zamčené a tak vešel dovnitř. Všude hrobové ticho a tma, ale vzadu na konci chodby uviděl slabé světélko. "Kde je světlo, budou i lidé", řekl si. Když přišel blíž, spatřil ve skulině ve dveřích černou světnici, osvětlenou plamínkem jediné svíčky. Svíčka byla rudá a přilepená na lidské lebce. Ta stála na stole, který zaujímal celý střed místnosti. Na něm seděl mohutný muž v černém s bledým obličejem, jakoby pomalovaným vápnem. Černá páska mu zakrývala levé oko. Před ním ležela objemná, v kůži vázaná kniha, připoutaná řetězecem. V ní si muž četl. Teď zvedl hlavu a zadíval se upřeně před sebe, jako kdyby škvírou ve dveřích uviděl Krabata. Jeho pohled pronikal hochovi až do morku kostí. Oko ho začalo pálit, zaslzelo, obraz místnosti se rozplynul.

Krabat si protřel oči, vtom mu kdosi položil ruku na rameno, tak ledovou, že mu chlad pronikl přes kabát a košili k tělu. Současně uslyšel, jak mu někdo říká chraplavým hlasem lužickosrbsky: "Tak tady jsi". Muž držel v ruce svíčku. Beze slova si Krabata prohlížel. Potom vysunul bradu a řekl: "Já jsem tu Meister. Můžeš u mě být učněm, potřebuji jednoho, chceš přeci?".

"Chci", slyšel Krabat, hlas mu zněl cize, jako by vůbec nepatřil. "A co tě mám učit? Mlýt mouku, nebo také všechno ostatní?", chtěl vědět Meister. "I všechno ostatní", odpověděl Krabat.

Mlynář k němu napřáhl levou ruku: "Plácneme si!"

V okamžiku, kdy se jejich ruce dotkly, ozval se v domě dutý lomoz a dunění. Zdálo se, jako by zvuky vycházely z nitra země. Krabat chtěl utéci, ale Meister mu zastoupil cestu. "Mlýn!", zvolal a pozvedl ruce vzhůru. "Už zase mele!"

Obrazek

Mistr naznačil Krabatovi,aby ho následoval.Beze slova svítil hochovi  na cestu po dřevěných schodech na půdu, kde spala mlynářská chasa.Bylo tam dvanáct nízkých prkených lůžek.U každého lůžka stála skříňka a stolička  za smrkového dřeva .Tu a tam se na slamnících  válely zmuchlané pokrývky,košile nebo ponožky.Jedno lůžko však zůstalo nedotčeno.Mistr ukázal na hromádku šatstva na jeho okraji."Tvoje věci ! "řekl.Potom se obrátil a odešel.Krabat se uložil na slamník a usnul.Spal jako dřevo, spal a spal-až ho probudil tenký paprsek světla.

U lůžka stálo jedenáct bílých postav a shlíželo na něho !!!"Kdo jste? " zeptal se bázlivě."To ,co budeš brzy také," odpovědělo jedenáct strašidel."Jedenáct vás je ?"

"Tys dvanáctý.Jak se jmenuješ?"  " Krabat -a ty ? " "Já jsem  Tonda,stárek.Tohle je
Michal,tady Merten a Jura....." a Tonda vyjmenoval všechny po řadě.

"Spi dál , Krabate, v tomhle mlýně budeš síly ještě potřebovat." řekl Tonda. U snídaně si Krabat prohlédl  ta noční strašidla,byli to mládenci jako stovky jiných. Dívali se na něho s jakousi lítostí.Trochu ho to udivovalo .Na co však  myslet musel,byly šaty,které našel ležet na své posteli:byly sice obnošené, přece mu však padly jako ulité.Zeptal se mládenců , odkud že ty věci jsou a komu patřily.Chasníci odložili lžíce a smutně se na něho podívali. " Ty věci patřili tvému předchůdci," řekl Tonda." Proč tady není?" chtěl vědět Krabat. "Už se vyučil?"  "Ano ten už se - vyučil,"odpověděl Tonda.

V tom okamžiku se rozletěly dveře.Vstoupil rozzlobený mistr. "Přestaňte žvanit !" osopil se na ně. Podíval se na Krabata a dodal: " Kdo se moc ptá ,moc se doví.-Opakuj to !!!"

Krabat zakoktal: "Kdo se moc ptá,moc se dozví..." "Zapiš si to za uši!"Mistr se otočil a -prásk !!! Zapadly za ním dveře v zámku.

Po snídani zavedl mistr Krabata do mlýnice  "Zameteš tu !"přikázal mistr.Ukázal na koště a odešel.Po několika pohybech koštětem však byl Krabat zahalen do hustého dýmu a moučného prachu.Než zametl vzadu bylo vpředu zase plno."Co kdybych otevřel jedno z oken,"řekl si.Okna ale byla zavřena zvenčí,dveře také.Byl tu v zajetí.Začal se potit.Prach mu slepil vlasy,lechtal ho v nose a krku.Bylo to jako ve zlém snu.Krabatovi se začalo špatně dýchat,udělalo se mu zle!! Má toho nechat ???Ale co mistr?? Krabat si ho nechtěl rozhněvat.A tak se přinutil pokračovat: hodiny a hodiny ,bez ustání zametal mlýnici.Až konečně někdo otevřel dveře:Tonda."Pojď ven!" zavolal. "Oběd!"

Krabat se vypotácel ven a lapal po dechu.Stárek pohlédl do mlýnicea potom prohlásil: " To nic, Krabate- nikomu se zpočátku nevede lépe."

 Pronesl několik nesrozumitelných slov a rukou udělal znamení ve vzduchu.Prach v mlýnici se zvedl a přes Krabatovu hlavu výlétl ze dveří k lesu.Mlýnice byla vymetená.Hochovi se rozšířily údivem oči.

"Jak se to dělá?" chtěl vědět."Pojď do domu, vystydne ti polévka." řekl Tonda. 

Obrazek

Krabatovi nastaly těžké časy, Mistr ho bez milosti honil do práce."Tady to obilí  ve špejharu -přeházej ho lopatou, ale pořádně, od podlahy ,ať mi neklíčí ! " nebo " Mouka,cos včera  prosil je plná plev !!!! Vezmeš si to po večeři na starost ! "

Mlýn na Blatech mlel každý den,ve všední  dny i o nedělích, od časného rána až do setmění .Pouze jednou týdně ,v pátek,  končila chasa dřív, a v sobotu začala o dvě hodiny později.Krabat měl práce vždy nad hlavu.Cítil bolest v kříži , kůži na rukou měl sedřenou,bolely ho nohy i ruce.

Obdivoval své druhy . Težká práce ve mlýně  jako by jim nic  nedělala., žádný z nich se při ní nezpotil ani nezadýchal.

  Jednoho rána odhazoval Krabat sníh  na cestě ke studni. Při každém hodu lopatou pocítil prudkou bolest v kříži.Vtom  vyšel za mlýna Tonda. Ujistil se , že jsou sami, a potom mu položil ruku na rameno.

"Nezdávej to, Krabate..."  A jinochovi jako by vlil novou krev do žil.Bolest zmizela,chytil lopatu  a  už by se byl pustil se zápalem do díla, kdyby ho Tonda nekrotil: "Mistr si nesmí ničeho všimnout ,"požádal ho , " a Lyško také ne ." Lyško , vyzáblý dlouhán se spičatým nosem a křivým pohledem, se Krabatovi nelíbil od prvního dne: čmuchal, co naslouchá za rohem a špicuje  uši, před  ním si člověk nikdy nebyl jistý .

"Dobře ," řekl Krabat a dal si záležet ,aby to vypadalo,že mu je lopata stejně težká jako dřív . Od té chvíle přicházel Tonda za Krabatem častěji, aby mu položil ruku na rameno. A hoch cítil , jak jím protéká  nová síla, a práce mu šla hned snadněji od ruky.Mistr a Lyško se nedověděli nic.

Krabat po smrti rodičů ,kteří zemřeli na neštovice; vzal si ho tehdy místní pastor ,aby ,jak sám říkal ,chlapec nezpustl. Pro někoho, jako byl Krabat, bylo těžké se s nimi sžít. Musel chodit v bílé košili, s umytým krkem a učesaný. A celý čas mluvit spisovně německy. Krabat se snažil, seč mu síly stačily, ale uběhl týden, dva a od pastora utekl k žebravým brachům.

Není vyloučeno, že to ani ve mlýně na Blatech nevydrží věčně. Ale rozhodl se už téměř v polospánku: "Pokud odsud odejdu, tak jedině v létě!"

Je léto, louky kvetou, v mlýnském rybníce mlaskají ryby. Krabat měl hádku s Mistrem: Na místo tahání pytlů si lehl ve stínu do trávy a usnul; Mistr ho přitom nachytal a hned ho ruče přetáhl sukovicí. "Však já to z tebe, kluku, vyženu. Lenošit mi tu za bílého dne!" Má si to snad Krabat nechat líbit? Možná v zimě, když fouká  ledový vítr, to by musel být zticha. Ale Mistr zapomněl,  že je léto. Krabat se pevně rozhodl. Ve mlýně už nezůstane ani den! Vezme z půdy kabát a vykrade se ven. Nikdo ho nevidí. Dokonce ani Lyško nemá čas o Krabata se starat, a přesto má hoch pocit, že je tajně sledován. Když se ohlédne, zjistí, že na střeše kůlny sedí a zírá naježený černý kocour, cizí a jednooký. Kabat se sehne a hodí po něm kamenem. Pak spěchá k rybníku. Náhodou zahlédne u břehu břichatého kapra. Jednooký na něho civí z vody. Hochovi se udělá nevolno. Zvedne ho a hodí ho po rybě. Krabat jde dál až k místu, kterému se říká Opuštěná planina. Tam se na chvíli zastaví u Tondova hrobu. Matně si vzpomene, jak tu museli přítele jednoho zimního dne pochovat. Náhle ho zasáhne chraptivé zakrákání. Na borovici sedí bez hnutí černý havran. I jemu chybí levé oko. Krabat ví, o koho jde. Dlouho se nerozpakuje a prchá pryč. Když se poprvé zastaví, aby popadl dech, proplíží se vřesovištěm užovka a se sykotem se narovná - je jednooká. Jednooká je i liška, která slídí v houští. Krabat běží dál. K večeru je u horního konce Blat. Jakmile vykročí do volné krajiny, unikne, jak doufá, Mistrovi vlivu. Namísto volné planiny, jak čekal, vkročí na mýtinu a uprostřed mýtiny pokojně ve večerním přítmí stojí mlýn. Mistr ho čeká u dveří. "No, Krabate," pozdraví ho posměšně. "Už jsem tě chtěl nechat hledat". Krabat zuří, nedokáže si vysvětlit, co se stalo. A dalšího dne opět utíká. Nesleduje havrany, užovky, kočky, ryby ani kačera. Ať mají jedno nebo dvě oči, ať jsou třeba slepí. Přesto stojí na sklonku dne opět před mlýnem. A dnes jsou to chasníci, kteří ho vítají: Lyško poťouchlými slovy, ostatní mlčky a spíše s lítostí. Krabat to zkusí ještě potřetí této noci. Útěk ze mlýna mu nepřipadá těžký. A poté stále za Severkou. Ani se nediví, že se za svítání už potřetí ocitne před mlýnem. V domě je v tuto hodiny ještě ticho, jen Juro už hlomozí v kuchyni. "Měls pravdu, Juro, odsud se nedá utéct". "Cos nedokázal sám, Krabate, dalo by se možná dokázat ve dvou. Zkusíme to spolu příště?"

Krabata probudila mlýnská chasa, jak vybíhala po stolech a chystala se do postele.

Druhý den ráno se stalo, že byl s Jurou několik okamžiků sám. "Zdálo se mi o tobě", řekl Krabat, "něco jsi mi ve snu navrhoval". "Já?", divil se Jura, "to je pěkný nesmysl, Krabate. Bude lepší, když na to zapomeneš."